Hebrews 4
1 Ulekněme se tedy, aby se snad neukázalo, že se někdo z vás opozdil, zatímco trvá zaslíbení o vstupu do jeho odpočinku.
2 I nám přece byla kázána radostná zvěst, tak jako i jim; ale slovo, jež slyšeli, jim neprospělo, neboť nebylo spojeno s vírou těch, kdo[ je] slyšeli.
3 [My,] kdo jsme uvěřili, tedy vcházíme do odpočinku, poněvadž[ on] řekl: "Jak jsem odpřísáhl ve svém hněvu, nevejdou do mého odpočinku," ačkoli jsou[ jeho] díla dokonána od založení světa.
4 Na jednom místě totiž řekl o sedmém dni toto: "A Bůh sedmého dne odpočinul ode všech svých skutků,"
5 a jinde zase: "Nevejdou do mého odpočinku."
6 Poněvadž tedy zůstává[ pravdou], že někteří do něj[ mají] vstoupit a ti, kterým byla dříve kázána radostná zvěst, [do něj] nevstoupili kvůli neposlušnosti,
7 označuje znovu nějaký den[ jako] "dnes", když v Davidovi po tak dlouhé době říká( jak[ už] bylo řečeno): "Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce."
8 Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinku, nemluvil by potom[ Bůh] o jiném dni.
9 A tak Božímu lidu zůstává svátek.
10 Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako i Bůh[ odpočinul] od svých.
11 Vynasnažme se tedy vstoupit do toho odpočinku, aby snad někdo neupadl do téhož příkladu neposlušnosti.
12 Neboť Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč; proniká až k rozdělení duše a ducha, [i] kloubů a morku[ v kostech], a rozsuzuje myšlenky i záměry srdce.
13 Není stvoření, které by před ním bylo skryté, ale všechno[ je] nahé a obnažené před očima toho, jemuž[ musíme složit] účet.
14 Poněvadž tedy máme velikého nejvyššího kněze, který prošel nebesa-Ježíše, Božího Syna-držme se toho vyznání.
15 Nemáme totiž nejvyššího kněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale[ takového], který byl ve všem pokoušen podobně jako[ my], [avšak zůstal] bez hříchu.
16 Přistupme tedy se smělou důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost k[ přijetí] včasné pomoci.